Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro metody prevence, vyšetření i léčby nemocí, vycházející z teoretických základů vyvinutých ve staré Číně. Patří k nejstarším dochovaným a uceleným lékařským systémům na světě. Jeho kořeny sahají do doby 3 000 let př. n. l. Mezi metody TCM patří akupresura, akupunktura, tuina masáže, tělesná a duševní cvičení (čchikung), změna stravy a životního stylu, podávání bylin (fytoterapie). Tyto metody jsou ve východní Asii běžnou součástí lékařské péče. Tradiční čínská medicína pokládá lidské tělo za vysoce provázaný celek, v němž stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný. Základními pojmy tohoto pohledu na tělo jsou energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech.

Pohled tradiční čínské medicíny na lidské tělo neposuzuje jednotlivé anatomické struktury jako západní medicína, ale zaobírá se především jejich funkčními celky, které řídí trávení, dýchání, udržování tělesné teploty apod. Zatímco pojem zdraví je chápán jako soulad mezi jednotlivými funkčními celky navzájem a vnějším světem, choroba je popisována jako disharmonie v těchto vztazích. Diagnostika podle TCM se snaží ze symptomů onemocnění vysledovat jeho příčinu, původ disharmonie, a ten léčit.

Tradiční čínská medicína posuzuje stav zdraví a nemoci na základě učení o vnitřních orgánech, učení o čchi, krvi a tělních tekutinách, učení o síti drah, učení o příčinách vzniku onemocnění, učení o vnějších a vnitřních patogenech atd. Velký důraz klade na prevenci vzniku nemocí.