Baňkování

Baňkování se provádí tak, že se v potřebném místě přisaje na kůži speciální skleněná baňka se širším hrdlem. Přisátí se dosáhne nahřátím vzduchu v baňce, nejčastěji zapáleným tamponem smočeným v lihu.

Přiložené baňky působí nepřímo přes jednotlivé akupunkturní body a reflexní zóny na příslušné orgány. Posiluje se tak tok čchi a krve, zmírňují bolesti. Indikací jsou kloubní a vertebrogenní potíže, bolesti končetin, ale také bronchitida, astma a poruchy gastrointestinálního traktu, např. průjmy, zvracení apod. Kontraindikací jsou kožní onemocnění, nezhojené rány a vysoká horečka.

Baňkování se používalo pravděpodobně už ve třetím tisíciletí př. n. l., nejstarší dochovaný záznam pochází z Egypta z druhého tisíciletí př. n. l., v Číně baňkovali již před čtyřmi tisíci lety. Postupně si baňkování v různých formách oblíbili lékaři v asijských i evropských civilizacích.