Akupunktura

Akupunktura je léčebná metoda s tisíciletou tradicí, její principy vycházejí z taoismu. Zabývá se prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob, poruch motorických funkcí.

Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organismu stimulací přesně ohraničených míst na povrchu těla, akupunkturních bodů. Stimulaci můžeme provádět zavedením speciálních jehel na určitou dobu (vlastní akupunktura) nebo aplikací jiných podnětů (modifikované techniky akupunktury). Z velkého množství různých podnětů se nejčastěji používá aplikace tepla (moxa, moxování), tlaku a masážních hmatů (akupresura, tuina), elektrického proudu (elektropunktura, elektroakupunktura), světla a laserového světla (fotopunktura, laseropunktura), použití magnetů, baněk apod.

Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta volíme aktivní body jednak na těle (tzv. klasická, tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů. Z nich nejznámější jsou mikrosystém ucha (ušní akupunktura), mikrosystém obličeje (kosmetická akupunktura), mikrosystém břicha (břišní akupunktura) a mikrosystém ruky a nohy (jedna z jeho modifikací se nazývá Su Jok, jiná, na chodidle nohy, se nazývá reflexoterapie).

Podstatou účinku akupunktury je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém. Cílem akupunkturní léčby je obnovení humorální, vegetativní a energetické rovnováhy organismu.

Nejstarší dosud nalezené akupunkturní jehly byly vyrobeny z kostí a jsou datovány do doby kamenné. První kovové jehly byly používány již před pěti tisíci lety. Akupunktura tak bývá považována za jednu z nejstarších léčebných metod na světě.

Největší rozkvět akupunktury nastal v Číně v 7. století, kdy se akupunktura stala samostatným oborem čínského lékařství vedle všeobecného lékařství, masáží a fytoterapie. Rozšiřováním obchodních styků Číny s ostatními zeměmi se začala akupunktura již v 6. století šířit do Koreje, později do Japonska, Vietnamu, Mongolska, Indie a dále. Do Evropy dorazila tato léčebná metoda v 16. století, ale větší rozvoj akupunktury zde nastává až v první polovině 20. století.